Dnes vám představím svého kamaráda Yasuhira Hashimota, se kterým jsem okupovala jednu kancelář během svého pobytu na Tokijské univerzitě. S Yasuhirem jsme zažili spoustu legrace i na různých výletech nejen po Tokiu, ale i jeho okolí. Největší zážitek pro mě byla návštěva skokanského areálu Hakuba v prefektuře Nagano. Pro mě, holku z Lomnice nad Popelkou, to byl neskutečný zážitek stát na japonském můstku, ze kterého skákali i moji lomničtí známí. A to nemluvím o návštěvě tamního olympijského muzea a listování v novinách, kde se těmi japonskými klikyháky psalo o našich zlatých hokejových hoších! Nagano 1998! Díky Yasuhirovi jsem i poprvé měla možnost mít v ruce Čapkovo R.U.R. v japonštině. Yasu do knížky #Robot100 přispěl krátkou kapitolou nazvanou „Lidské bytosti ve strojových tělech“. A sám o sobě napsal tento medailonek: „Narodil jsem se v prefektuře Fukui, která leží u Japonského moře a v zimě má hodně sněhu. Jednou jsem se probudil a zjistil, že přední dveře mého venkovského domu jsou zablokovány sněhem, který se nahromadil přes noc, a musel jsem vylézt oknem v patře, abych se vůbec dostal z domu ven. Byl to zábavný den. Kvůli studiím jsem se pak odstěhoval. Na Tokijské univerzitě jsem studoval výpočetní dynamiku tekutin (CFD - computational fluid dynamics) - zejména složité vícesložkové toky. Tam jsem také obdržel titul Ph.D. Pak jsem rozšířil své výzkumné zájmy z ryze fyzikálních jevů na kolektivní chování lidí a studium složitých systémů, komplexních sítí a sociálních médií. Měl jsem to štěstí, že jsem se na jednom workshopu o ekologickém designu vesmíru založeném na konceptu „člověk jako distribuovaný senzor“ setkal s Mizuki Oka a Takashim Ikegami a od té doby jsme dobří spolupracovníci. Prošel jsem si několika postdoktorskými pozicemi a pak strávil dva roky v laboratoři Takashiho Ikegami (a to bylo to období, kdy jsem se potkal s Jitkou a zažili jsme spolu spoustu zábavy na několika výletech po Japonsku). Vloni jsem se přestěhoval do Aizu-Wakamatsu a stal se docentem na Aizu univerzitě. Opustil jsem tak Tokio, fascinující chaotické velkoměsto, ve kterém jsem strávil přibližně 30 let svého života. Nyní vedu laboratoř výpočetní sociální ekologie a můj výzkum se zaměřuje na sociální, kulturní a technologické evoluce."