Julyan Cartwright se ve svém příspěvku nazvaném “Roboti a rané počátky syntetické biologie” věnuje tomu, jak byl původní Čapkův koncept robotů protkán tehdejšími představami o původu života. V roce 1920 s tím souvisely směry jako syntetická biologie (Leducova “biologie synthétique”) nebo plazmogenie, které se v té době zaměřovaly na studium chemických zahrádek a jim podobných struktur. (Možná si i vy vzpomínáte na jednoduchý školní experiment, kde ve vodě rozpustné anorganické soli reagují s křemičitanem sodným za vzniku zajímavě tvarovaných tubulárních nerozpustných křemičitanů - chemických zahrádek). Od poloviny 19. století se totiž zkoumal vztah chemických zahrádek k biologickým buňkám a jejich společný jev – osmóza. Někteří vědci se tenkrát zabývali tím, zda by se z takových jednoduchých fyzikálně chemických systémů mohly vyvinout živé buňky pomocí pouhého míchání anorganických složek, minerálních váčků vytvořených v chemických zahrádkách, s protoplazmou. Tento přístup však později převálcovali biologové a jejich objevy ohledně komplexnosti živých buněk. Když v roce 1953 Watson a Crick odhalili dvoušroubovicovou strukturu DNA, stal se celý předchozí obor syntetické biologie minulostí, a tak dnes tento termín používáme spíše ve spojitosti s novým oborem, založeným na vědě o manipulaci s geny, která se vyvinula v druhé polovině dvacátého století s nástupem oborů, jako jsou biotechnologie, genetické inženýrství a molekulární biologie. V současné době se chemické zahrádky ale opět studují v souvislosti se vznikem života – jedna z hypotéz, kde mohl život vzniknout, totiž tvdí, že k tomu mohlo dojít v podmořských hydrotermálních komínech a jejich průduších, což jsou v podstatě takové obrovské geochemické chemické zahrady. Nedávno vznikl nový vědecký směr zabývající se chemickými zahrádkami “chemobrionika” a taky odstartovala evropská akce COST Chemobrionics, jejímž předsedou je právě Julyan Cartwright. (A já jsem do této akce taky zapojena, přidejte se k nám!)