Udržitelnost a případné environmentální důsledky složitých systémů, výrobků, služeb – a tedy i robotů – se v několika posledních letech hodnotí holistickým přístupem zahrnujícím environmentální interakce všech procesů podílejících se na získávání potřebných surovin a paliv, na výrobě, dopravě, užívání a recyklaci až po konečné odstranění odpadních materiálů. Tento koncepční přístup se označuje jako posuzování životního cyklu a vžila se pro něj zkratka LCA (z angl. Life Cycle Assessment). Vladimír Kočí je expertem na LCA a do knihy „#Robot100: Sto rozumů“ přispěl kapitolou nazvanou „Udržitelný rozvoj v kontextu životního cyklu robotů“. Často roboty používáme, aby nám pomáhali i při čištění životního prostředí. Jak však ale naše prostředí zatěžuje výroba a provoz takových robotů? A co s nimi, až doslouží? Nejlepší by prostě bylo, abychom se naučili žít tak, že svojí činností nebudeme přírodu ani lidské zdraví poškozovat, a tím ani nebudeme potřebovat roboty, kteří by napravovali, co jsme my lidé udělali špatně. Vladimír Kočí je děkanem Fakulty technologie ochrany prostředí FTOP VŠCHT Praha. Ve své odborné činnosti se věnuje rozvoji ekologicky ohleduplného průmyslu, energetiky a hospodaření. Je odborníkem na metodu posuzování životního cyklu, kterou v České republice rozvíjí a uplatňuje ji v řadě projektů vedoucích ke snížení ekologických škod průmyslových aktivit i ke zvýšení kvality lidského života. Kromě práce na řadě vědeckých projektů spolupracuje s mnoha průmyslovými podniky, s neziskovými organizacemi i se samosprávou ČR. Ve volném čase se věnuje dobovým tancům.
Comments