Říjen 2019. Blíží se sto let od napsání R. U. R. a je pár dní před listopadem 2019, kdy začínají události Blade Runner (1982) Ridleyho Scotta… Tak takhle začíná v knize #Robot100 svou kapitolu „Destrukce společnosti a životního prostředí ve jménu umělé inteligence pro dobro všech“ australský vědec Alan Dorin.
Alan spolu s Timem Taylorem nedávno vydali knihu „Rise of the Self-Replicators: Early Visions of Machines, AI and Robots That Can Reproduce and Evolve“ (O vzniku sebereplikátorů - rané vize strojů, AI a robotů, které se mohou reprodukovat a vyvíjet). Zatím jsem se k přečtení jejich knihy nedostala, ale podle úryvků a ohlasů je skvělá, takže si ji rovnou poznamenejte na seznam doporučené literatury.
(Tim taky přispěl do knihy Robot100, ale jeho kapitolu si přestavíme někdy příště.)
Alan Dorin působí na Monash University, kde vede skupinu Computational and Collective Intelligence Group na Fakultě informačních technologií. Alan je vědec v oblasti umělého života, výpočetní ekolog a generativní umělec pracující s elektronickými médii. Mezi jeho zájmy patří simulace ekosystémů a modelování na základě agentů, umělá chemie, samoskladné systémy, vývoj složitosti, historie a filozofie vědy a umění. Zajímá se i o vazby, které spojují všechna tato pole dohromady. Věnuje se i aplikovanému výzkumu a zabývá se globální krizí hmyzu a vyvíjí nové simulace, které by měly vést ke zlepšení opylení zemědělských a přírodních ekosystémů a lepšímu pochopení vztahů mezi hmyzem a rostlinami v měnícím se klimatu.