Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě... Tato slova napsal v básni Pokora Jiří Wolker, jehož dílo často chválil Karel Čapek. Jestli by Karel Čapek pochválil i text Pavlika Lettingy v knize #Robot100, tak to už se bohužel nedozvíme. Každopádně vy sami budete moci posoudit Pavlikův příspěvek nazvaný „Smutná historie rozhodovatelů“, ve které diskutuje, co je podle něj nejmenší robot a jaký nejmenší tvor je schopný provádět rozhodnutí. V Pavlikově příspěvku tak nahlédneme do submikronového světa vcelku netradičním způsobem. S Pavlikem se známe z konferencí týkajících se zejména koloidní chemie (na ALIFE zatím ještě nikdy nebyl, uvidíme, zda s námi oslaví sto let robotů na #ALIFE2021 v Praze). Pavlik Lettinga studoval experimentální fyziku na univerzitě v Utrechtu, kde také získal titul PhD. Nyní je výzkumným pracovníkem na Forschungszentrum Jülich a zároveň profesorem na Katedře fyziky na KU Leuven. Habilitoval se na univerzitě Heinrich-Heine v Düsseldorfu. Jeho výzkum se zaměřuje na strukturu a fázové chování koloidních systémů a to jak přírodních (vláknité viry, F-aktin…), tak laboratorně připravených (koloidní destičky). Využívá experimentální techniky, jako je ultrarychlá konfokální mikroskopie a měření rozptylu neutronů a rentgenových paprsků. Informace o mikrostruktuře spojuje s teorií a počítačovými simulacemi. Tímto přístupem se snaží rozšířit oblast materiálového designu a porozumět složitým problémům, jako je např. proces narušování cév v krevním řečišti.